Zájezd do Budapešti

V pondělí 16. 12. 2019 v 5:30 ráno od Janáčkova divadla vyrazilo 53 žáků naší školy s pedagogickým doprovodem (Mgr. Veronika Bartošková, Ing. Kristina Hartmanová, Mgr. Hana Kašparovská) do Budapešti. Všichni jsme se těšili, jelikož Maďarsko je mnoha lidmi vnímáno jako země lázní, výborných a ostrých jídel (guláš), papriky a tokajského vína.

Do cíle jsme dorazili po desáté hodině dopoledne, kde jsme jako první navštívili Hradní vrch, jehož součástí je Budínský palác. Centrální části hradního vrchu dominuje Matyášův kostel (zpoplatněný  – který jsme navštívili) a Rybářská bašta. To, čím je pro Čechy katedrála sv. Víta, tím je pro Maďary Matyášův chrám v Budapešti. Působivý Matyášův kostel měl velmi pestrý osud, sloužil mj. i jako turecká mešita. Dnešní podobu získal díky králi Zikmundu Lucemburskému a především díky Matyáši Korvínovi, jehož dvě svatby se konaly právě tady. Korunováni tu byli císař František Josef I. a jeho manželka Sisi.

Na 11:30 jsme měli rezervaci do nemocnice ve skále. Nemocnice pod Budínským hradem byla v provozu koncem druhé světové války a v období protikomunistického povstání v roce 1956. Později se změnila na sklad civilní obrany a od roku 2007 je přebudována na muzeum. Prohlídka byla v maďarštině s jednou skupinou (paní průvodkyně překládala)

a druhá skupina zdatnější v anglickém jazyce měla prohlídku v angličtině. „Nad námi bylo 12 až 15 metrů skály, která nemocnici dobře chránila před výbuchy. Pro některé žáky podzemní prostory působily poněkud stísněně. První část prohlídky byla věnována nemocnici a její fungování za války. Při procházení místnostmi, kde leželo i 50 lidi, nyní voskových figurín, které mají různé výrazy utrpení ve tváři, jistě nenechá nikoho chladným. Operační sály, rentgeny, umyvárny, vše je, jako by se to tam odehrávalo včera. Další část je věnována revolučnímu roku 1956, kdy nemocnice opět plnila svoji funkci a lidé, zde nalezli pomoc. Následně je část prohlídky věnována fungování celého bunkru jako je vzduchotechnika a voda a poslední část se věnuje hrozbě atomových zbraní a jejich následkům. Myslím si, že všem se prohlídka líbila a určitě to stojí za zhlédnutí.

Poté jsme pokračovali pěší chůzí uličkami hradního vrchu a vydali jsme se směrem k Dunaji přes Řetězový most k Parlamentu. Tato budova patří k největším a nejpůsobivějším parlamentním budovám na světě.

Budova se podél nábřeží táhne v délce 268 metrů, široká je až 188 metrů, uvnitř se nachází téměř 700 místností a zvenčí ho zdobí 88 soch maďarských kmenových náčelníků, uherských králů, sedmihradských vévodů a vojevůdců a také desítky jejich erbů. Asi nejvíc to budově parlamentu sluší v noci, ostatně jako celé Budapešti, která je po setmění krásně nasvětlená. Parlament jsme nenavštívili (snad příště) z důvodu nabitého programu, ale aspoň jsme mohli obdivovat tuto stavbu zvenčí.

Následně jsme prošli kolem americké ambasády a pokračovali jsme směrem na hlavní trhy, na které jsme dorazili zhruba ve tři hodiny odpoledne. Atmosféru a jedinečnost těchto trhů podtrhuje bazilika svatého Štěpána. Je jednou z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších sakrálních památek a zároveň třetí nejvyšší budovou v Maďarsku. Je zasvěcena králi Štěpánovi, který v roce 896 spojil maďarské kmeny a je považován za zakladatele maďarského státu.

U baziliky jsme měli rozchod na 45 minut. Bylo zde mnoho stánků hlavně  s občerstvením. Pak jsme se společně vydali na další trhy v oblasti Vörösmarty.  Tady kromě jídla (past na oči!) bylo i ve stáncích mnoho tradičního  koření  a suvenýrů. Trhy byli opravdu velké a honosně zdobené. Na těchto trzích jsme měli hodinový rozchod. Pak jsme se přesunuli k Dunaji a následovala plavba lodí.

Myslím si, že pro všechny to byl nezapomenutelný zážitek, protože plavba po Dunaji nabídne zcela jiný pohled na město. Plavba trvala hodinu, zhruba do šesti hodin večera. Pak pro nás přijel autobus a odvezl nás na ubytování.

Po celodenní pěší túře téměř všem vyhládlo, tak jsme se ještě večer po ubytování vydali do Lidlu. Nabídku mají téměř stejnou, jenom bych chtěla vyzdvihnout pečivo zejména plněné tvarohem, mákem a jinými dobrotami. To se prostě nedá srovnat. Bohužel máme co dohánět!

Další  den ráno  po tradiční  snídani nás autobus odvezl zpátky  do města. Autobus nás vyložil na náměstí Hrdinů, které je jedno z hlavních náměstí Budapešti. Leží mezi Andrássyho třídou a Městskými sady Varosliget.

Hlavní dominantou náměstí je Památník Tisíciletí. Skládá se z 36 metrů vysokého sloupu se sochou archanděla Gabriela na vrcholu a jezdeckými sochami knížete Arpáda a šesti kmenových knížat při patě, a kolonády se 14 sochami představující jakýsi pantheon uherských dějin. Odtud jsme se vydali k městskému sadu Varosliget, kde se nachází i termální lázně. Tyto termální lázně Széchenyi jsou jedním z největších evropských komplexů s horkými prameny.

Z městského sadu jsme cestovali nejstarším metrem v Evropě zpět do centra Budapešti. Pro některé to byl opravdu zážitek. Jeli jsme natřikrát, jelikož vůbec nerespektují, že na peronu stojí lidé. Najednou se ozval zvonek (po 10 s) a zavřely se dveře. Ale nakonec jsme to všichni zvládli a setkali jsme se i na domluveném místě!

Následně jsme se pěšky přesunuli uličkami k velké synagoze v ulici Dohány. V Budapešti žije nejpočetnější židovské společenství ve východní Evropě. Je to nejznámější a nejpůsobivější Velká synagoga, která nemá v Evropě obdoby a patří k největším na světě, délka 75 m a šířka 27 m.

Od synagogy jsme se vydali na vánoční trhy, kde jsme měli rozchod na dvě hodiny. Žáci museli pozorně naslouchat paní průvodkyni, jelikož sraz nebyl na místě, kde jsme se rozcházeli, ale úplně jinde a to u Velké tržnice v Budapešti, kde mohli ještě dokoupit speciality. Od vánočních trhů je to stále rovno za nosem po nejznámější ulici Váci. Ulice Váci patří k Budapešti stejně neodmyslitelně jako třeba Václavské náměstí k Praze. Váci utca, česky známá taky jako Vácká nebo Vacovská ulice, je jednou z nejstarších a nejnavštěvovanějších ulic v Budapešti. Více než kilometr dlouhá pěší zóna začíná u proslulého náměstí Vörösmarty, kde jsme měli rozchod. Kdo pozorně poslouchal, neměl možnost se ztratit. Sraz před tržnicí byl naplánován na druhou hodinu odpolední!

Velká tržnice je rozhodně jednou z nejkrásnějších tržnic na světě. Člověk obdivuje nejen její typickou architekturu, ale především stovky prodejních stánků, na jejichž pultech denně najdete tu nejčerstvější sezónní zeleninu (v čele s maďarskou paprikou), koření, maso, alkohol nebo ručně vyráběné suvenýry.

Od Velké tržnice jsme dvoudenní výjezd završili výstupem na Gellértův vrch s Citadelou, ze kterého  byla celá  Budapešť  jako na dlani.

Jak je z obrázků patrné i počasí nám přálo, bylo slunečno a hlavně teplo, téměř 15 °C. Z Budapešti jsme vyjížděli o půl čtvrté a do Brna jsme přijeli téměř v osm večer. Cesta byla příjemná, svižná a bez komplikací.

Z mého pohledu se výlet moc vydařil!

Zapsala: Ing. Bc. Kristina Hartmanová