Věznice Kuřim

V pátek 16. listopadu jsme se my, 3. a 4. ročník oboru sociální činnost, vydali společně s vyučujícími na exkurzi do věznice v Kuřimi. Když jsme dorazili do věznice, museli jsme kvůli bezpečnosti odevzdat veškeré věci a projít kontrolou. Poté se nás ujal ZVOVS pro SP npor. Mgr. Jiří Otava spolu s psychologem Mgr. Radomírem Macků, kteří zajišťovali celou exkurzi.
Na začátku nás seznámili s historií celé věznice a jejím stavebním uspořádáním. Dozvěděli jsme se, že počátky věznice spadají do let 1956-1957. Je určena pro výkon trestu odnětí svobody odsouzených mužů starších 18 let, kteří byli soudem zařazeni k výkonu trestu do věznice s ostrahou ve středním a vysokém stupni zabezpečení. Součástí vysokého stupně zabezpečení je i oddělení pro výkon trestu mladých dospělých, specializovaná oddělení pro výkon ochranného léčení sexuologického a pro výkon trestu odsouzených s poruchou osobnosti a chování. Tamní specializované oddělení pro sexuální delikventy je jediné v českých věznicích.
Po seznámení se základními informacemi o věznici nám byly ukázány nedovolené předměty, jako například vlastnoručně vyrobené tetovací strojky, telefony schované v tajných otvorech různých krabiček a různé další předměty, které ukazují vynalézavost některých vězňů. Samozřejmě za takovéto pokusy ukrytí zakázaných předmětů dostávají odsouzení kázeňská opatření.
Jak každý také víme, dozorci musí mít i zbraň a my jsme měli možnost si vyzkoušet střelbu zbraní. Samozřejmě, že ne skutečnou. Zkoušeli jsme si střelbu na střeleckém trenažéru, bohužel se ukázalo, že většina z nás by ve věznici pracovat nemohla, alespoň ne v uniformě. Museli bychom projít náročnými fyzickými testy a psychotestem. Ve věznici je ale více důležitých funkcí, jako je psycholog, speciální pedagog nebo pedagog volného času. Ti už musí absolvovat studium na vysoké škole a také již zmíněný psychotest.
Dozorci ale zbraň nemohou mít v celé věznici, pouze v nestřežené části věznice. Když například jeden dozorce má na starost větší skupinu vězňů, nebylo by to bezpečné, bylo by pro ně jednoduché zbraň vzít. Proto využívají jiných donucovacích prostředků, jako například obušku, pout, slzotvorného, elektrického nebo jinak dočasně zneschopňujícího prostředku.
A jak se sem vlastně odsouzení dostanou? Jsou sem eskortováni z vazební věznice v Brně-Bohunicích. Odsouzení odevzdají všechny osobní věci, projdou prohlídkou a dostanou ložní prádlo a vězeňské oblečení. Následně jsou přemístěni na nástupní oddíl, kde se zdrží asi 2 týdny. Během této doby probíhají rozhovory odsouzených se specialisty a prohlídka u lékaře. Podle toho se rozhoduje, do jakého oddílu bude odsouzený umístěn.
Navštívili jsme oddíl, kde byli umístěni mladí dospělí. Překvapilo nás, jak oddíl vypadal. Byly zde ložnice, které zrovna odsouzení uklízeli, a společné sociální zařízení na chodbě. Odsouzení z tohoto oddílu se chodili stravovat do jídelny. Poté jsme viděli i oddíl pro výkon již zmíněných kázeňských trestů, zde už byl běžný celový systém. Cela s jednou postelí a s vlastním sociálním zařízením, okénko na dveřích pro podávání jídla, nic víc.
Na stěnách jednotlivých oddílů byly umístěny rozpisy režimu dne. Na každém oddílu se lišily. Zaskočilo nás ale, že večerka je až o půl desáté večer a budíček například o víkendech už ve 4 hodiny ráno. Pro některé z nás opravdu nepředstavitelné. Jsem si jistá, že pro každého z nás byla exkurze velice zajímavá a každý z nás si zapamatoval užitečné informace. Kdo ví, třeba návštěva některé i přesvědčila pro volbu budoucího zaměstnání ve věznici.

Zapsala: Alexandra Kubíčková (4S)